Archeopark Mikulčice
soutěž: 2009
3. cena
spoluautoři: Pavel Klein, Alena Mazalová, David Mikulášek
Největší potenciál celé lokality spatřujeme v zachování a zpřehlednění archeologických terénů v kontextu okolní krajiny a současně vytvoření systému přehledné prezentace naleziště v krajině, což bychom mohli zjednodušeně vyjádřit jako
” Minimum architektury, maximum informací”.
Minimum architektury
Při definování naší koncepce řešení byla důležitá návštěva a “prožití” krajiny jako celku, tj. nejen samotné lokality, ale také širšího okolí údolí řeky Moravy . Je to krajina využívaná přes 1000 let, krajina s mnoha stopami a otisky lidské činnosti. Na první pohled výrazná pouze vyvýšeninou akropole s valem. Přesto se zde ale nachází linie a stopy původní krajiny a jejího osídlení.
původní viditelný tvar koryt vedlejších ramen Moravy ve formě malých sníženin, místy s rostoucími řadami stromů, nebo zachovaný jako vodní plocha, valy a základy kostelů.
Tak je možné i dnes, bez jakéhokoliv komentáře, zhlédnout lokalitu v celém jejím rozsahu a velkoleposti. Naše řešení spočívá ve zpřehlednění a doplnění těchto linií a ploch v charakteru, který byl již přírodou definován – linie stromů, vodní plochy a jejich doplnění informacemi o historii a současnosti místa. Toto doplnění se odehrává formou “pokládání” nebo “vrstvení” tak, aby nedošlo k zásahům do terénu a jeho modelace a do archeologicky cenných vrstev. Důležitou součástí je také odstranění maximálního možného množství staveb, zmenšení objemů navržených staveb s důrazem na jejich vzhled, který materiálově vychází z přírody. Objekty se snaží ” poodstoupit , zneviditelnit se, splynout”.
Maximum informací
Řešení nevidíme v odstranění všech staveb z lokality a jejich přesunu na “Ovčínek” a to z důvodu přílišné docházkové vzdálenosti objektů od naleziště a také zachování současného principu – informace o místě, jež jsou sdělovány přímo na místě a věci zde nalezené jsou zde také vystaveny, což přispívá k lepšímu pochopení a vnímání genia loci. Proto zachováváme vstupní objekt na původním místě, ze kterého je možné prezentovat lokalitu se současným výhledem na ni. Objekt minimalizujeme v hranicích, které nám definovalo zadání.
Důležitější než samotné budovy jsou charakteristická místa jako val, říční rameno, kostel, dále ale následují cesty, mobiliářové prvky a drobné objekty, které se snaží minimální formou ukázat rozsah a velikost lokality, pro což je důležitý výběr materiálů a řešení informačního systému umožňující alespoň na krátký okamžik zachytit vzhled a atmosféru původního hradiště.
URBANISTICKO – ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ
V principu zachováváme jak vedení jednotlivých cest, tak pozici objektů. Tyto ale přizpůsobujeme území tak, aby jejich poloha získala větší logiku s ohledem na terén a souvislostí s okolím. Vycházíme z následujících zásad:
cesty v maximální možné míře sledují přírodní linie – okraj lesa, původní koryta, stávající průseky, hranice lokality, trasy v dnešní době přesunuté, ale zachované v katastru nemovitostí.
cesty vedené po archeologicky vzácných terénech – valech – jsou řešeny způsobem běžným v chráněných krajinných oblastech – dřevěné rošty (dřevěný chodník).
poloha objektů respektuje stávající, ale jejich orientace vychází z historicko – topografických vazeb (orientace rovnoběžně s vrstevnicemi) a natáčení se k historické cestě.
až na objekt nad I. a II. kostelem jsou veškeré objekty vymístěny do předhradí a jejich velikost a vzhled se snaží nekonkurovat valům a stavbám na nalezišti.
řešení okolí jednotlivých kostelů vychází z již zjištěných skutečností dle archeologických výzkumů.
na akropoli a předhradí jsou zásahy řešeny s ohledem na větší množství návštěvníků , v okolí jsou veškeré zásahy minimalizovány na objekty kostelů.
veškeré umisťování objektů a mobiliáře je řešeno položením na stávající terén ,aby nedošlo k poškození archeologicky cenných vrstev.
OBJEKTY V TERÉNU
Plochy kolem základů staveb – plocha je řešena jako přesný geometrický výřez z prozkoumané lokality (obdélné stavby – obdélník, kruhové stavby – kruh). Výřez je lemovaný obrubníkem – ocelová pásovina, je lehce vyvýšen nad okolní terén (cca 2 cm) a vyplněn žlutým říčním pískem. V něm je zvýrazněn základ stavby – kamenná nadezdívka do výše cca 15 cm v charakteru původního zdiva, vnitřek stavby je vyplněn skořápkami mořských mušlí (palác pouze pískem) jako reminiscence na středomořské stavby, kterými jsou tyto objekty inspirovány a odkud k nám přišla křesťanská kultura (a kde se tento materiál dodnes používá na okrasné plochy). V pískové ploše je pak jednoduchým způsobem (ocelový pás) vyznačena pozice objeveného hrobu. Kostel nebyl pouze místem duchovním, ale i pohřebním a v místě ,kde tito lidé žili i umírali, je lze tímto jednoduchým způsobem připomenout. Přístupové cesty k objektům jsou napojeny do míst původních vstupů.
Vstupní brány – vstupní brána – vjezd do areálu je umístěna za zatáčkou v lokalitě “Ovčínek“ a je řešena jako stylizovaný průjezd palisádou tvořenou z ocelových pásů čtyřmetrové výšky, které jsou natočeny směrem k příchozímu a na krátký okamžik vytvoří iluzi plného vjezdu. Jinak ale v krajině netvoří hmotu, která by konkurovala okolí. Vedle brány je umístěna státní vlajka, jako symbol významu lokality pro národní identitu.
Vstupní brány – vstupy pro pěší a cyklisty do lokality jsou tvořeny dvěma mírně natočenými ocelovými deskami (Corten) spojenými vodorovným prahem ze stejného materiálu a s nápisem označujícím archeopark.
Terénní zářez – v místě původní slovanské cesty poblíž kostela č.VII je umístěn řez terénem, kdy se stávající cesta sníží na přibližnou úroveň z doby Velké Moravy, ve stejném rozsahu a materiálu. Návštěvníci tak získají představu o původní úrovni terénu v lokalitě. Přesná poloha řezu bude určena archeologickým průzkumem. Stěny zářezu budou z cortenového plechu. Stejným způsobem – řezem terénem – je možné zrekonstruovat i jiné charakteristické prvky lokality – valovou hradbu, vodní příkop, původní zástavbu apod.
Kůlové řady – na akropoli a v předhradí budou naznačeny v místech nálezů průběhy původních palisád kolem kostelů formou řad dřevěných kůlů výšky cca 50 cm zaražených do země (do hloubky nenarušující archeologické vrstvy) po cca 1m.
Lávky přes slepá ramena – v místech přechodu prohlídkové trasy přes slepá říční ramena budou položeny ocelové (Corten) lávky.
Lávka přes řeku Moravu – již vyprojektovaná lávka přes řeku Moravu na slovenskou část lokality bude umístěna na přístupovou cestu od řeky Moravy ke kapli sv. Margity – v místě, které navazuje na přirozenou krajinnou linii – remíz na slovenské straně a budoucí plánované liniové stromořadí. Doporučujeme upravit návrh lávky tak, aby méně narušovala charakter krajiny.