Modřice – knihovna, muzeum, infocentrum

soutěž: 2020

​

​

Muzeum – knihovna – kavárna – kostel – radnice – náměstí…

Blízká koncentrace významných světských i duchovních institucí na tak malém místě. V centru obce, v čele náměstí. Objekt určený pro nové využití jakoby byl kdysi předurčen, že bude moci jednou sloužit těmto vzletným účelům. Dům i dvůr tedy opět ožijí a ponesou v sobě odkazy předků v podobě muzea a vizi budoucích generací v podobě knihovny. A kostelní věž na to vše bude i nadále zhlížet ze své výše a holubi z báně budou i nadále usedat na její římsy a sledovat plynoucí život, jako kdysi jejich předci.

Historicky významný, hmotově i urbanisticky nepřehlédnutelný objekt v ose náměstí, v blízkosti radnice, fary a stejně tak nepřehlédnutelné kostelní věže i kostela samého, přímo vyzývá k vzletné funkci završující jeho dlouholetý vývoj. Umístit zde muzeum a doplnit jej o knihovnu je zcela legitimní a logický nápad. A blízkost objektů přímo se vážící k historii města – jeho materiálního i duchovního dědictví – toto jen podporuje.  

Chceme navrhnout fungující, otevřený a různorodě využitelný areál, který si místní obyvatelé zamilují a do kterého se budou rádi vracet. Chceme, aby sloužil všem generacím a aby se zde všechny generace setkávaly a našly své vyžití, vzpomínky, nápady, poučení a radost.

Urbanistické a základní provozní řešení areálu

Základní koncepce našeho návrhu vychází z výše nastíněných skutečností a situace. Jedná se o historické jádro obce. Přítomnost kostela a jeho věže, tyčící se nad dvorem, je zcela dominantní a zásadní pro náš koncept. Naznačené rozmístění jednotlivých funkcí v zadání – tedy muzeum a knihovna – respektujeme v podobě umístění muzea, a to do historické, nejstarší části areálu. Umístění knihovny v podobě moderní přístavby však situujeme do části nádvoří přiléhající k ulici Benešova. V této pozici můžeme zjevit přítomnost kostelní věže v celé její mohutnosti skrze velkoryse prosklenou fasádu orientovanou právě ke kostelu. 

Kavárnu se společným přednáškovým sálem umisťujeme do bývalých stájí, které jakoby propojují muzeum a knihovnu v jeden celek. Život všech funkcí se pak potkává na nádvoří.

V návrhu jsme pečlivě zvážili a následně usoudili, že nebudeme využívat současný vchod do domu (budoucího muzea), ale navrhujeme společný vstup pro všechny provozy průjezdem na společné nádvoří. Tento stávající vstup však může být příležitostně využíván, například ve sváteční dny (slavnosti, noc muzeí apod.).

V průjezdu, který i svou šířkou pojme více návštěvníků, je navržen vstup do muzea přes infocentrum (vlevo) a do novostavby dvoupodlažní knihovny (vpravo). V čele průjezdu v bývalých stájích je pak kavárna (naproti knihovně) a přednáškový sál (naproti muzea) s možností propojení obou prostor, takže například po přednášce lze přejít do kavárny, nebo kavárnu rozšířit do přednáškového sálu (přednáška s občerstvením…) a zároveň využívat sociální zázemí kavárny pro sál. Kavárna samozřejmě slouží i pro návštěvníky muzea a knihovny, takže po shlédnutí výstavy či vypůjčení knihy si návštěvník sedne a může se občerstvit a trávit více času v areálu. Součástí nádvoří je i vyvýšená terasa přiléhající ke kavárně, která se může proměnit v pódium. Na ploše nádvoří se umístí skládací židle a může zde být komorní koncert, divadlo či autorské čtení. Dvůr rovněž může hostit dočasné výstavy, ať už prezentované v podobě mobilních panelů nebo objektů, soch či historických předmětů (strojů, veteránů a podobně). K těmto všem vyjmenovaným akcím může být kavárna opět vhodným zázemím a podílet se na vernisážích či menších rautech. Všechny tyto akce spojené s různým provozem (knihovny, muzea, přednáškového sálu) navíc mohou fungovat společně s tím, že po skončení lze například uzavřít knihovnu či muzeum a pokračovat s následným programem či pohoštěním v kavárně nebo na nádvoří. A po skončení uzavřít celé nádvoří prosklenými vraty v průjezdu. Do nádvoří lze dále otevřít (byť třeba jen opticky prosklenými vraty) i depozitář velkých předmětů – konkrétně část stávajícího průjezdu – a prezentovat sbírkové předměty, anebo vystavit na ploše nádvoří některé z nich. Tento stávající průjezd však nebude průjezdný, vrata do uličky vedoucí k náměstí Míru budou nahrazena za pevná prosklená, či částečně prosklená.

​

Provozní  a architektonické řešení muzea

Muzeum zabírá celou nejstarší část areálu, tedy objekt ve tvaru L obracející se do náměstí Svobody a uličky. Je využito sklepení (pro specifické krátkodobé výstavy především historických nebo výtvarných předmětů, které nejsou náchylné na vlhkost) a první a druhé patro. Krovy využity nejsou (kromě části nad infocentrem, kde jsou umístěny technické a skladové místnosti), budou pečlivě zrestaurovány a zakonzervovány. Původní tvary střešních rovin tedy zůstávají nedotčeny (s výjimkou střechy nad průjezdem, viz v textu níže).

Do muzea vstoupíme přes infocentrum z průjezdu. Výškový rozdíl je vyrovnán dvěma schody a rampou. V místnosti infocentra je umístěn obslužný pult, sezení a několik vitrín či polic na prezentační předměty. Je zde rovněž umístěn přenesený historický malovaný strop, neboť je zde největší světlá výška a poměrně nejvíce světla ze všech posuzovaných místností. Také velikost místnosti je největší. Navíc bude patrný již z průjezdu, neboť vstup do infocentra bude větším proraženým proskleným portálem, takže jej shlédnou i návštěvníci, která nemíří do muzea.

Z místnosti infocentra je přístupná kancelář a z této badatelna, která vznikla zasklením stávající verandy se dvěma mohutnými sloupy nesoucí nyní rovnou střechu s vegetační vrstvou. Historické sloupy jsou však “vtaženy” do nové místnosti badatelny, tím jsou chráněny a jejich přítomnost bude působit inspirativně. Celá prosklená stěna je pak zvenku opatřena svislými dřevěnými lamelami, které navodí klidnou atmosféru k bádání a setkávání členů muzejního spolku, zároveň však umožní výhled na nádvoří.

Z infocentra dále vstoupíme do stávající vstupní chodby s historickým schodištěm, kde již může být částečně instalovaná výstava (např. informace o historii domu), z chodby pak je přístupná předsíň se šatními skříňkami a přístupem na toalety pro návštěvníky. A dále archiv s knihovnou (zde lze předpokládat zazděné okno odpovídající oknu ve 2.np, toto okno zde probouráváme. V případě mylné úvahy zde může být provedeno nové okno, ale v současném pojetí).  Toalety pro zaměstnance muzea jsou přístupny z kanceláře, wc pro invalidy z chodby vedoucí na nádvoří. Sklepy jsou přístupny původním vstupem z nádvoří.

Vedle chodby na nádvoří je původními dveřmi přístupná místnost depozitáře malých předmětů a z této následně depozitář velkých předmětů a strojů (stávající průjezd a navazující místnost). Ze stávajícího průjezdu vedou na nádvoří prosklená vrata s historizujícím dělením příček, avšak v moderním pojetí. Podobně koncipovaná vrata jsou v průjezdu z náměstí.

Po zachovávaném historickém schodišti vstoupíme do druhého podlaží. Po zrušení novodobých příček zde vznikly dvě hlavní místnosti pro expozice. Menší místnost s orientací do náměstí je určena dle našeho návrhu pro dočasné výstavy a větší místnost pro stálou muzejní expozici. Malá místnost nad schodištěm slouží jako příruční sklad (případně se může po zrušení příček přičlenit k expozici). Probouranými dveřmi do podkroví vedlejší části (krov nad infocentrem) vstoupíme do spojovací chodby s novostavbou knihovny, kde po bocích jsou místnosti skladu výstavního fundusu a technické zázemí objektu. Tato chodba bude sloužit také pro imobilní či starší občany, které se do druhého patra muzea dostanou výtahem umístěným v knihovně, respektive v průjezdu. Výtah je průchozí, takže návštěvník muzea využije výtahových dveří z průjezdu (po zakoupení vstupenky dostane kartu, čip či klíč, nebo požádá obsluhu) a vystoupí právě v této spojovací chodbě). Návštěvníci knihovny budou moci využít pouze výtahových dveří orientovaných do knihovny.

Architektonické řešení a přístup k rekonstrukci objektu je téměř kompletně v souladu s doporučeními ze stavebně historického průzkumu. Ztotožňujeme se s valnou většinou doporučení. Neoznačili jsme žádnou historickou etapu vývoje objektu, do které bychom chtěli stav objektu připodobnit, neboť k tomu není odůvodnění. Odůvodněním opaku je to, že objekt bude sloužit jako muzeum a to bude prezentovat opravený objekt jako svébytný muzejní exponát, tedy se všemi vrstvami a vývojovými etapami. Citlivě a pietně zrestaurované konstrukce, prvky a povrchy z různých období budou výmluvným dokladem historie domu ale i města. Tato část areálu tedy zůstává plně zachována a v podstatě zakonzervována. 

Provozní  a architektonické řešení knihovny

Knihovna je umístěna do nádvoří na místo nevzhledných a historicky nevýznamných objektů a přístavků. Nahrazuje rovněž historicky nevýznamnou zeď do ulice Benešova. Je pojednána jako moderní současný objekt, který má pojmout množství knih a být inspirativním, vstřícným a navštěvovaným místem. Umístění knihovny primárně vychází z rozboru místa a tedy z přítomnosti kostelní věže, která je patrná téměř z každého místa dvora. Dvůr je doslova “naplněn” hmotou věže. Výhledy na věž z knihovny takto situované budou impozantní. Fasáda – průčelí – knihovny do nádvoří je prohnutá, dovnitř zaoblená a vytváří na nádvoří ladnou křivku jakoby jej obepínala, objímala. Křivka začíná již na rohu historického objektu v blízkosti muzejní badatelny a propisuje se zde svislou stěnou s obloukovým otvorem do průjezdu. Je to odkaz na oblouk vstupu z náměstí. Oblouk vynáší druhé patro knihovny nad průjezdem. Dále fasáda pokračuje jako velkoryse prosklená plocha na výšku vždy celého patra, aby umožnila výhledy a podpořila působnost kostelní věže. Pilíře mezi deskami pater jsou obdélníkového tvaru a osa každého pilíře směřuje směrem ke kostelní věži. Pilíře se tak vždy mírně natočí, směřují k věži a vytváří tak přiměřené měřítko zvenku a malá zákoutí ke čtení uvnitř. Pilíře zároveň fungují jako prvky redukující sluneční paprsky pronikající do interiéru a spolu s venkovními svislými lamelami a případně roletami budou funkčními prvky přirozeného zastínění. Přitom průhledy na kostel budou plné a velkorysé.

Zvenku je fasáda hrou a kombinací horizontálních prvků (propsaná patra a atika v podobě betonových pohledových pásů) a vertikálních prvků (pilíře z režného zdiva, svislé dřevěné lamely v části oken, úzká ventilační křídla). A tak se zde na fasádě s reálnou hmotou prvků a materiálů propojuje i pojetí duchovní a filosofické – tedy základní stavební i duchovní prvky horizontální a vertikální (země – nebe, vzduch – duch) v reálných odkazech na duchovní náplň “chrámu božího” – kostela  a “světského” – knihovny – jako schránky vědění a poznání. Naproti tomu fasádu do ulice pojímáme jako uzavřenou čistou bílou hmotu – odkaz na původní zeď. Jediné okno ve druhém patře z knihovny s výhledem na faru poukazuje na to, že žádná zeď – bariéra – není zcela neproniknutelná a umožňuje optické propojení fary a kostela výhledy v nové hmotě knihovny.

Zatímco první patro půdorysně respektuje hranici pozemku a někdejší ohradní zeď, je druhé patro spojnicí mezi dvěma zalomenými body fasády mírně vykonzolováno nad travnatou plochu při chodníku. Jsme si vědomi této troufalosti (sousední pozemek je městský), ale vedou nás k tomu skutečnosti koncepční – zvětší se potřebná plocha knihovny, která by se musela projevit směrem do dvora (zmenší se plocha dvora) a dále se hmota novostavby proporčně zjemní, souhra prohnuté a vykonzolované plochy pomůže hmotě tvaroslovně a kompozičně.

Hmota knihovny se pak v místě nad vstupním průjezdem nasouvá nad stávající hmotu, a to konkrétně do její střešní části. Z náměstí pak bude nad stávajícím hřebenem střechy patrný nízký světlý pás nové hmoty knihovny.

Vstup do knihovny je z průjezdu přes zádveří do haly s výpůjčním pultem jako společným kontrolním bodem obou oddělení a s kulatým schodištěm do  druhého patra. Za rohem je výtah vedoucí do patra. O funkci výtahu pro muzeum bylo pojednáno výše. Naproti výtahu je wc pro zaměstnance. Za pultem následuje dětské oddělení. Na konci výpůjční haly je vyčleněno místo pro dětská čtení s adekvátním zařízením (válecí polštáře, židličky, lavičky atd.). Ve druhém patře je situováno oddělení pro dospělé. Zabírá celý půdorys 2.np včetně části nad průjezdem. Navíc umístění oddělení pro dospělé ve 2.np (kromě plošných požadavků) vychází i z faktu, že kontrolní bod je lépe umístěn u dětského oddělení. Součástí tohoto patra je i malá čítárna, internetové stanice, kopírka a dále kancelář s příručním skladem a wc pro návštěvníky.

Provozní a architektonické řešení kavárny a přednáškového sálu

Kavárna a přednáškový sál je umístěn naproti vstupnímu průjezdu, a to do bývalých stájí. Tyto dva provozy lze vnitřně propojit a kombinovat jejich funkce. Ve vstupní chodbě do kavárny, na kterou navazuje přednášková místnost (ta má rovněž samostatný vstup) jsou umístěny toalety, které slouží pro oba provozy. Venkovní vzhled tohoto objektu je v maximální míře zachován, jsou jen zvětšeny některé okenní otvory, které budou opatřeny novodobým zasklením. Střechy zůstávají beze změny a bez využití.

Stavební a konstrukční řešení    

Obecně jsme chtěli nezatěžovat stávající hodnotné objekty novými konstrukcemi, půdními vestavbami či nástavbami. Provoz knihovny je natolik náročný plošně a staticky, že by případné využití některých ze stávajících objektů vedlo spíše k jejich demolici, případně znovu vystavění anebo k nepřiměřeným stavebním a statickým úpravám. Ponecháváme stávající hodnotné objekty v jejich stávajících hmotách a materiálech. Přístavba knihovny na uvolněném místě naproti kostelní věži však umožňuje využití současných stavebních postupů, materiálů a konstrukcí (železobeton, ocel) při využití jejích vlastností pro dané zatížení knihami  a to bez většího ovlivnění stávajících budov.