Komunitní dům seniorů v Pustiměři
studie: 2022
Vybudovat Komunitní dům seniorů v Pustiměři je dlouhodobým záměrem obce a v současné době, kdy se nabízí i využití cílených dotací, se tento záměr stává aktuálnějším. Proto byla vytvořena tato studie, která má ověřit urbanistické, prostorové, provozní a ekonomické náležitosti budoucí stavby a umožnit tak zahájení dalších fází přípravy projektu.
Pro umístění budoucího domu seniorů byla vybrána parcela v centru obce v typické řadové ulicové zástavbě. Jedná se o tzv. návesní prostor, který je v tomto kraji typický a který umožňuje rozmanitý společenský život obce v podobě nejrůznějších oslav, poutí, jakož i běžný život s využitím nejrůznějších služeb (lékař, základní školství, umělecká škola, pohostinství apod.). Z tohoto hlediska se tedy jedná o vhodnou polohu, neboť senioři budou i nadále součástí dění obce a budou se moci tak začleňovat do jeho života. Rozhodnutí začlenit do objektu i ordinaci lékaře je pak nasnadě, usnadní to všední život jeho obyvatel.
Pozemek pro budoucí výstavbu Komunitního domu je v současné době zastavěn starším a stavebně již nevyhovujícím dvoupodlažním objektem, který nyní slouží jako základní umělecká škola a dále dvorním hospodářským křídlem, na nějž navazuje objekt tzv. mlatu, jehož návrh na další využití není součástí této studie. Prozatím bude pouze staticky zakonzervován, aby byl bezpečný. Ostatní popsané objekty budou zbourány. Za objektem mlatu se nachází dlouhá zahrada, která může být rovněž využita pro potřeby Komunitního domu. Do dvora je umožněn příjezd současnou vjezdovou bránou. Vedlejší pozemek rozprostírající se za starou kamennou zdí levého sousedního objektu je rovněž v majetku obce a je také určen pro využití Komunitním domem. Všechny objekty této části návsi mají sedlové střechy s hřebenem souběžným s uliční čarou a jsou většinou dvoupodlažní. Jedná se o ucelenou a v podstatě zachovalou urbanistickou strukturu tzv. „návesního prostoru“ s návazností na nedalekou základní školu, chrámem sv. Benedikta, kapli sv. Anny a historicky významnou památku – torzem rotundy sv. Pantaleona.
Urbanistické řešení v daném místě je historicky dáno a vniklo postupnou výstavbou domů – statků a následných dvorních přístaveb hospodářských objektů ve dvorech a zahradách (viz např. stávající budova mlatu na dotčené parcele). Jedná se o zachovalou ulicovou návesní zástavbu s původními, i když již mnohokrát přestavovanými domy. Charakter zástavby je však zachován a novým domem bychom jej chtěli vhodně doplnit. Zvolili jsme proto řešení, které celou stavbu dělí na dvě, respektive tři hmotové části. První hmota objektu navazuje na stávající zástavbu a má i shodný tvar střechy a podlažnost – dvoupodlažní objekt se sedlovou střechou s hřebenem orientovaným podél uliční čáry. V této části domu je v přízemí navržena ordinace lékaře se zázemím (čekárna, hygienické a skladové zázemí). Mezi novým objektem a sousedním objektem bude zachován průjezd do nádvoří pro auta rezidentů, obsluhy a údržby. Druhá a třetí část objektu již náleží pouze pro účely Komunitního domu. Druhá hmota zahrnuje vstupní halu přes dvě patra se schodištěm a výtahem. Třetí hmota je dvoupodlažní s rovnou střechou a zahrnuje v sobě byty pro seniory a nezbytné technické a skladové zázemí. Mezilehlá hmota vstupu provozně propojuje dvě ostatní hmoty a tak lze „suchou nohou“ projít z části bytové do čekárny ordinace v prvním patře nebo do společenského sálu v patře druhém. Orientace, tvar a půdorysné členění jednotlivých hmot je navrženo dle tvaru pozemku, uliční čáry a provozního uspořádání. Uliční hmota se sedlovou střechou respektuje původní uliční čáru. Jedná se o víceméně pravoúhlý půdorys, kdy pouze stěna navazující na sousední objekt je zkosená. Štítová stěna do průjezdu je v pravém úhlu a definuje tak průjezd do dvora. Následná část vstupu je již orientovaná souběžně s hranicí parcely, oproti první i třetí části má ustoupený rizalit, čímž je před vstupem vytvořeno rozšířené nástupní prostranství. Prostor vstupu je zastřešen stříškou a opatřen lavičkou. Poslední hmota s byty je pravoúhlá, členěná dle pravidelné osové soustavy.
V zadní části pozemku se nachází stávající objekt mlatu, tedy staré stodoly, která může být využita pro účely budoucího Komunitního domu jako přístřešek pro různé oslavy, setkávání, malé muzeum či venkovní dílny, nebo – dle výsledků statického posudku – zbořena a nahrazena spíše lehkou novostavbou pro výše popsané využití. V současné době není tento objekt předmětem studie.
Část sousedního pozemku (v majetku obce) naproti zadním bytům bude využita jako parkoviště pro auta rezidentů a je zde navržen i přístřešek pro kontejnery na odpad. Zbytek parkovacích stání je uvažován na ploše návsi před sousedním objektem.
Architektonické řešení koresponduje s rozdělením celé kompozice stavby do dvou, respektive třech základních hmot – viz výše. Jedná se o dvoupodlažní hmotu se sedlovou střechou orientovanou do návsi, která má i ctít a posilovat původní či stávající zástavbu a její vzhled. Fasády této části jsou tedy jednoduše členěny svislými okny (okna v 1.np v ordinaci lékaře s nízkým parapetem, okna ve 2.np do společenské místnosti bez parapetu – tzv. francouzská). Ve druhém podlaží směrem do návsi je ustoupením půdorysu vytvořena trojúhelníková lodžie, která umožňuje svým uživatelům být více součástí dění na návsi i jako logické rozšíření vnitřního prostoru směrem ven – jakési respirium. Omítka této lodžie je kvůli zvýraznění strukturovaná ve tvaru vodorovných vlnek – jakýsi odkaz na kdysi hojně užívaný zdobný prvek architektury. Dalším prvkem dřívějšího stavění, a to i venkovského, jsou zaoblená ostění oken a vstupních dveří. Sedlová střecha je pokryta tradiční červenou pálenou taškou, například bobrovkou. Výstup na sousední střechu v podobě jednoduchého hranolu je opláštěn plechem. Střední hmota dvoupodlažního vstupu se schodištěm a výtahem je z čelní strany opláštěná prosklenou fasádou a jako stínění jsou použity svislé stínící lamely v barvě cihlově červené jako ostatní okna. Třetí hmota s byty má opět omítku opatřenou jemnou strukturou vlnky. Střídající se rytmus oken s nízkým parapetem a lodžiemi tvoří hlavní architektonický prvek této části. Lodžie jsou vždy společné pro dva sousedící byty (s výjimkou většího krajního bytu ve 2.np) s dělící příčkou. Spodní lodžie v 1.np jsou identické, ovšem bez zábradlí a opatřené z čela truhlíkem na zeleň jako odclonění od dvora. Požární únikové schodiště z chodby 2.np je ocelové zavěšené na fasádě. Okna mají tlumenou cihlově červenou barvu.
I dispoziční řešení koresponduje se základním rozdělení stavby na výše popsané části a pro obyvatele i návštěvníky domu je čitelné a pochopitelné. V uliční části s ordinací lékaře, která je přístupná přímo z návsi, je vstup do čekárny ordinace. Tato čekárna je však přístupná i ze vstupní haly Komunitního domu, takže jeho obyvatelé mohou navštívit svého lékaře bez nutnosti se v zimě oblékat. Na čekárnu navazuje sesterna s nezbytným hygienickým a skladovým zázemím a ordinace lékaře a na opačné straně hygienické zázemí pro pacienty a další skladové prostory. Vedle hlavního vstupu do obytné části komunitního domu je zvenku přístupná kotelna, vedle dále kolárna a sklad/dílna. Za výtahem ve vstupní hale následuje hlavní chodba napojující všechny byty. Toto dispoziční uspořádání je identické i ve druhém patře. Chodba je prosvětlena shora střešními světlíky, které přivádí světlo před ustoupené vstupní dveře do bytů. Mezi vstupními dveřmi je v podlaze druhého podlaží vynechaný otvor, aby světlo ze světlíků prostupovalo i do prvního patra. Stěna mezi vstupními dveřmi může být porostlá vnitřní popínavou zelení vyrůstající z květináčů umístěných v prvním patře. Jedná se i o optické propojení obou pater chodby, takže zde může docházet i k požadovaným sociálním kontaktům obyvatel domu. Společenská část komunitního domu ve 2.np, která zahrnuje společenský sál, kuchyň a sociální zázemí je přístupna opět ze vstupní haly naproti výtahu. Společenský sál je výškově otevřený do krovu. Z tohoto podlaží v místě hygienického zázemí je po schodišti přístupna i půda s následným výstupem na rovnou střechu objektu. Všechny byty kromě dvou krajních (v 1. i 2.np) jsou identické, dva zmíněné jsou určené pro páry a jsou tedy vybaveny dvojlůžkem. Žádný byt nepřesahuje požadovanou výměru 45 m2. Požární únik ze 2.np je chodbou na opačné straně od hlavního vstupu po ocelovém schodišti na otevřený terén před domem.